Navigace
Obsah
Zásady a pravidla Heraldiky
Znak (erb) je trvalé znamení jehož kresba i barvy jsou pevně stanoveny, stejně tak vše co k znaku může patřit.
Základem zůstává štít se svým znamením.Dalšími součástmi mohou být přilba či helma s přikrývadly – fafrnochy a na ní přímo nebo na polštáři, v točenici či koruně, klenot. Ten je buď shodný se znamením, tzv. pomocný klenot nebo odlišný – samostatný, to vše dohromady tvoří vrchní znak. Dále pak honosné kusy, k nimž patří řádové dekorace ( např. řetěz s beraní kůží Řádu zlatého rouna, kříž u rytířských duchovních řádů), odznaky, hodnosti. U duchovních osob kříž, berla, mitra, dále koruny - rozlišené podle hodnosti šlechtické, čepice a u duchovních osob klobouky lišící se barvou a množstvím střapců. Dále k honosným kusům patří štítonoši (postraní lidské nebo zvířecí postavy, přidržující štít) a dále heslo na pásce pod štítem. Za znak se klade knížecí plášť nebo královský stan (majestát).
Znaky mají také země, státy, biskupství, kapituly, kláštery a města. Obvykle však bez vrchního znaku, někdy ale s hradební korunou, z námětem buď znaku pánova, nebo stavby, zejména hradeb, věží a bran ale i jiným. Tzv. mluvící znak obsahuje znamení, kryjící se zcela nebo přibližně s názvem města (Loket, Most, Rakovník), a od 16. stol. známe i erby měšťanů.
Pro znaky se používá čtyř základních barev (tinktur) červené, zelené, modré a černé a dvou kovů, zlata a stříbra které nahrazuje žlutá a bílá. Důležitá zásada je že nesmí přijít barva na barvu a kov na kov ale pouze barva na kov a opačně. Např. ve stříbrném poli červená růže apod.
Kromě barev a kovů se v erbech používá čtyř heraldických kožešin, stříbrného či černobílého hermelínu, na pláštích či knížecích korunách se značí také černými ocásky hranostaje na bílém podkladě. Stříbrné či bílé popelčiny či popelky. Červené kuniny a černého sobola. Kožešiny jsou rovnocenné s kovy i barvami a mohou se pokládat jak na kov tak na barvu.
Dalším pravidlem je, že znamení hledí heraldicky zleva doprava, což pro pozorovatele se jeví opačně. Heraldicky pravá strana je pro diváka vlevo a naopak.
Štít sám může být geometricky dělen, a to vždy jen na sudý počet dílů. Jsou li tyto dělící čáry svislé, říkáme, že štít je štípen, čili polcen, jsou li úhlopříčně, je štít dělen pokosem anebo pošikem. Jeli počet dílů lichý, nejde o dělení, nýbrž o štít na nějž je položen jeden či více pruhů. Toto je velmi důležité z hlediska pravidla že nesmí přijít barva na barvu a kov na kov.
Nemůže být např. v modrém poli červené břevno. Naproti tomu může být štít modře a červeně dělen na sudý počet pruhů, poněvadž jsou položeny vedle sebe a nikoli přes sebe, čímž pravidlo o barvách a kovech není porušeno. Na pruhovaný štít může přijít znamení jakékoli barvy či kovu.
